V neděli 5. listopadu 2023 vykonal BMSS s přizvanými historickými jednotkami na ÚH Brno pietní akt k uctění památky k věčnému spánku uloženým vojákům bez rozdílu uniformy. Zastavili jsme se u Památníku brněnské posádky, pruských vojáků z roku 1866, Pamětní desky BMSS a hrobu Schildbergerů(zakladatelé KVH a BMSS), německém vojenském hřbitově, Památníku RA, Rumunské armády a odbojářů z 2.sv., korvetního kapitána Singuleho a řidiče "vozidla smrti" v den sarajevského atentátu. Tato zastavení provázel krátkým proslovem emeritní pplk. Hofmann a velitel BMSS mjr. Dufek.
Byly položeny květiny, zapáleny svíce a zbraní vzdána čest.
R.I.P.
Italská expedice k pamětním deskám BMSS a setkání Alpínů ve Follině 4. - 9.10.2023
Již dlouho jsme plánovali kontrolu pamětních desek padlím Čechům a Moravanům, instalované BMSS na Italských a Slovinských bojištích v letech 1996 - 2003. Když letos na jaře přišla pozvánka na tradiční setkání Alpinů v Italské Follině, začal se rodit plán na spojení účasti této tradiční akce s okružní cestou po našich pamětních deskách.
A tak jsme jeli.
Laďa A. zajistil v půjčovně 9 místnou dodávku, koupily se kytice k deskám, a věnec k pomníku padlým z I.sv. války ve Follině, dárky pro přátele a 4.10 v 14:30 jsme se sešli na parkovišti "na střeláku" v Brně Pisárkách ve složení:
Velitel expedice Jirka Č, řidiči Laďa A, Franta M a Karel P, účastníci Ilona M, Zdeněk H, Martin H, Tomáš B
devátý účastník Ivan Ch se na poslední chvíli omluvil.
Ještě téhož dne večer jsme byli přátelsky přivítání kamarádkou Sandrou v Tolminu (Slovinsko), a u talíře husté zelňačky jsme naplánovali program na další den.
5.10.
Ráno jsme se vydali na vrchol Mengore (450m/nm) kde je umístěna naše deska z roku 2002. Cestou do strmého kopce si někteří bolestně uvědomili, že už je to opravdu více než 20 let, co jsme tady desku instalovali. Samotná deska je žel, mírně poškozena vandalismem, ale zub času na ní zaúřadoval jen minimálně (jen ti vandali). Instalovali jsme kytici, nastoupili v uniformách a vzdali hold padlým spoluobčanům.
Po obědě jsme vyjeli z Tolminu směr Polazzo / Redipuglia, kde byla instalována pamětní deska v roce 2001. Desku jsme našli na první pokus a zjistili, že je naprosto nepoškozená, jen trochu zaprášená. Pokračovali jsme tedy na nedaleký statek majitele pozemku, se kterým jsme před více než 20ti lety pomník stavěli. Když jsme se potkali, měli jsme pocit, že to není 20 let, ale tak měsíc, co jsme se viděli naposledy. Dozvěděli jsme se, že zprávy o plánu přesunout naši pamětní desku byly pravdivé jen částečně - přesunout ano, ale jen cca o 20m, aby deska byla 100% na katastru obce Polazzo, která plánuje u desky vybudovat informační tabuli o bojích v této oblasti během Grande guerra a začlenit ji do pamětihodností obce na trase cyklostezky, vedoucí kolem. Pak už jen rychlá večerní návštěva pomníku Velké války v Redipuglii a rychle zpět do Tolminu, kam jsme dorazila až za tmy. 6.10.
Dnešní plán nebyl bohatý, ale zato náročný na ujeté kilometry. Cesta z Tolminu do San Martino della Battaglia, kde se nachází naše nejstarší deska, instalovaná v roce 1996 je dlouhá přes 300km a další ubytování jsme měli zamluvené až ve Folině (Valmareno), což je ještě dalších skoro 200km. Byl krásný, teplý (28°C) letní den. Deska v kostnici bitvy u Solferina byla dle očekávání v bezvadném stavu a potěšila nás stuha z věnce, který jsme k desce položili v roce 2004. Je stále uložena v kostnici na čestném místě, spolu s ostatními.
7.10.
Den jsme zahájili trochu nešťastně cestou na pohotovost s kamarádem Karlem P. Naštěstí se problém vyřešil jednoduchým zákrokem a penicilínem....
Na Monte Grappa (1742mn/m) byla instalována naše deska v roce 2003 a navzdory silnému větru, sněhu a mrazu v zimě, prudkému slunci v létě se nachází jak pomník tak deska v dobrém stavu. Díky rannímu zdržení jsme na Monte Grappu přijeli až v pozdních odpoledních hodinách, za což jsme byli odměněni nádhernými výhledy na sluncem zalitou krajinu a štíty italských Dolomit.
U všech našich desek jsme slavnostně položili kytici a drželi minutu ticha za padlé.
8.10.
Setkání Alpinů 2023 ve Follině:
Byla neděle, a ráno jsme se sešli s ostatními vojenskými jednotkami i zástupci jednotek Alpinů na velkém parkovišti ne Follině. Odtud jsme za zvuku hudby pochodovali na místní hřbitov, kde je velký pomník obětem Velké války. Položili jsme věnec, vyslechli řadu projevů a po závěrečné modlitbě
(jak Katolické tak Československé husitské) jsme ještě spolu s velvyslancem ČR v Itálii panem Janem Kohoutem a vojenským atašé plk. Horáčkem vzdali hold padlým československým legionářům, jejich pomník se na hřbitově slavnostně odhaloval před pěti lety, taktéž za naší účasti. Pan velvyslanec nám poděkoval za "vzornou reprezentaci naší vlasti" a přislíbil účast na slavnostním odkrytí přesunuté pamětní desky v Pollazu.
Odpoledne jsme navštívili památník u řeky Piava v Nervessa della Battaglia(prostřílený ponton a pokroucené dělo), památník Montello i nedaleký pomník italského leteckého esa Francesko Barraca.
9.10.
Cesta domů - po celém dni v autě jsme byli tročku pomuchlaní, ale šťastní, že se tato dlouho odkládaná expedice uskutečnila a připomněli jsme si, co všechno jsme za těch 30 let společného úsilí vybudovali. Celkem jsme ujeli 2300km, navštívili všechny 4 naše pamětní desky, jednu vojensko-historickou pietní akci, několik muzeí a pomníků a viděli nespočet úchvatných scenérií.
rtm. Jiří Čermák
Obrázky z expedice najdete ve FOTOGALERII
Na akci "Den s MP Brno"
se nás sešlo 5 členů sboru. Měli jsme samostatný stan. Ten jsme vyzdobili praporem sboru + malovanými terči + dalšími artefakty, viz foto. Součástí prezentace byla i mini ukázka zbraní. Expozici doplňoval jehlan ze 4 křesadlových pušek. Největší zájem veřejnosti byl o zbraně = odborný výklad k moderním podávali všichni zůčastnění. Odpoledního losování a předávání cen dětským účastníkům se účastnila primátorka paní Vaňková. Před aktem samotným jí bylo podáno hlášení a členové sboru tvořili "dekorativní" stafáž. Příjemný den, dobrá nálada, myslím, že se nám podařilo udělat z "nouze cnost", k prezentaci a úspěchu mohu jen konstatovat, že si zúčastnění členové zřejmě po návratu domů museli masírovat čelisti Alpou = pro zájem publika jsme toho hóóóódně namluvili.
-Police nad Metují 5.3.2022
Vzpomínkové akce na třicetileté výročí založení(obnovení) Ostrostřelecké gardy spolku vojenských vysloužilců Václava hraběte Radeckého v Polici nad Metují se 5.3.2022 zúčastnilo trio našich střelců F.M. I.Ch. O.N. a kanonýr B.U.
Vrcholem byl pochod městem na hřbitov, u památníku ostrostřelecké gardy položen věnec a proběhlo slavnostní dekorování vybraných jedinců pamětní medailí. Akce samotná se nesla ve velmi přátelském a kamarádském duchu, bylo na co si zavzpomínat s další stovkou uniformovaných účastníků.
BMSS věnoval kolegům z Police k jejich výročí malovaný terč.
-Brno 21.5.2021
Nový oltář v katedrále na Petrově
V pátek 21. května byl v katedrále na Petrově slavnostně vysvěcen nový oltář.
V oltáři jsou uloženy ostatky sv. Zdislavy, patronky rodin, zakladatelky klášterů a špitálů.
Oltář má cenu 2 mil. Kč a byl uhrazen ze sbírky věřících.
Vysvětlil ho biskup Vojtěch Cikrle. Přítomni byli hejtman Jan Grolich, primátorka JUDr. Markéta Vaňková, ředitel policie JMK Leoš Tržil.a další hosté.
Čestnou jednotku tvořilo 7 členů BMSS.
-Brno 16.7.2020
Členové Brněnského městského střeleckého sboru se ve čtvrtek 16. července zúčastnili slavnostní vernisáže výstavy "Čas rytířů dalekých moří - sběratel a mecenáš Jindřich Vávra"
Moravské zemské muzeum v poměrně krátkém rozmezí dvaceti let uspořádalo už druhou výstavu věnovanou životu významné brněnské osobnosti druhé poloviny 19. století Jindřichu Vávrovi (1831 - 1887) povýšeném do rytířského stavu (1872) císařem Františkem Josefem I. s přídomkem von Fernsee (Z Dalekého moře) za svoje zásluhy ve službách monarchie. Jindřich Vávra si tuto pozornost od MZM zasluhuje. Odkázal svoje etnografické, etnologické, zoologické sbírky a získané fotografie z celého světa vč. své osobní pozůstalosti právě brněnskému Františkovu muzeu, jehož následníkem je MZM. Sbírka měla být v muzeu trvale vystavena jako "Sbírka Jindřicha Vávry" v několika místnostech. Doba však určila jinak a sbírky se dnes nachází mimo Brno i v Praze v Náprstkově muzeu.
Výstava v pavilonu Anthropos představuje fotografie z bohatého odkazu brněnského rodáka, námořního lékaře ve službách Habsburků vč. císaře Maxmiliána a přírodovědce, jenž cíleně sbíral památky a doklady ze svých devíti námořních cest, při nichž dvakráte obeplul zeměkouli. Výstavu doplňují numismatické památky, část osobních vyznamenání, rytířský dekret, osobní námořní šavle a námořní Vávrova čepice. Středem pozornosti výstavy je parádní metrový model námořní plachetnice - corvety s lodním šroubem a parním pohonem. Výstava potrvá do 24. ledna 2021 a všem zájemcům o rakouské námořnictvo doporučujeme ke shlédnutí. Při návštěvě Ústředního hřbitova v Brně pak postůjte nedaleko vchodu u obelisku - náhrobku se dvěma sfingami, pod nimiž odpočívají ostatky této zasloužilé brněnské osobnosti v čestném hrobu města Brna.
A proč členové našeho sboru sledují právě životní osudy brněnské rodiny Vávrů? Oba bratři Jindřich i Karel Vávrové podporovali činnost obou střeleckých spolků v Brně a Karel Vávra, ředitel spořitelny v Brně byl i čestným členem.
Vilém Walter
-Brno 2019
V pátek 3. 5. 2019 členové BMSS, z. s. v počtu 10 osob provedli údržbu a opravy dvou hrobů významných osob spjatých s městem Brnem. Tyto hroby, které sbor ve své režii obnovil po roce 2000 a opatřil důstojnými náhrobními deskami jsou ve stálé péči členů a jsou průběžně udržovány.
Na první serii fotografií vidíme hrob korvetního kapitána Rudolfa Singule, rytíře Vojenského řádu Marie Terezie, který byl zastřelen po osvobození Brna 2. května 1945 zdivočelými osvoboditeli, když bránil čest své rodiny. V příštím roce uplyne třičtvrtě století od jeho smrti a samozřejmě po celé totalitní období se pomník s jeho jménem nemohl na Ústředním hřbitově v Brně objevit. Dlouholetou křivdu napravil až v roce 2006 BMSS, z. s. během slavnostního odhalení pomníku na Den veteránú 11. 11. 2006 za účasti rodiny žijící v Rakousku. Dnes je hrob už v seznamu významných hrobů a uveden v průvodci po Ústředním hřbitově.
Druhý soubor fotografií ukazuje obnovený hrob Leopolda Lojky, osobního šofera hraběte Harracha a shodou okolností řidiče vozu, který vezl Františka Ferdinanda d' Este 28. 6. 1914 v Sarajevu. Zaniklý hrob na Ústředním hřbitově v Brně byl zásluhou BMSS, z. s. v roce 2014 obnoven a opatřen náhrobní deskou. Slavnost odhalení hrobu se uskutečnila v den stého výročí atentátu v Sarajevu za účasti blízkých příbuzných. Rovněž tento hrob už najdeme v průvodci po Ústředním hřbitově v Brně.
-Eckartsau 10. listopadu 2018
V sobotu 10. listopadu ráno odjel z Brna mikrobus, řízený Karlem Popelkou. Cílem cesty osmi členů Brněnského městského střeleckého sboru byl zámek v rakouském Eckartsau, kde se konala vzpomínka na 100. výročí ukončení Velké války a zároveň připomínka 25. výročí založení Militärkanzlei Wien.
Akce se konala na nádvoří zámku. Přítomen byl Georg von Habsburg-Lothringen i jeho syn Karl-Konstantin. Po jejich boku stál jejich pobočník Peter Pritz, historickým jednotkám z území bývalé monarchie velel Johann Fischer-Fimberger. Program řídil Richard Zechner, vedoucí Militärkanzlei Wien. Po proslovech a krátké mši následovalo udělení stuh na prapory jednotlivých jednotek. Poté jednotky napochodovaly do zámeckého parku k pořízení společné fotografie.
Všem přítomným byla umožněna bezplatná prohlídka zámeckých expozic, které připomínají pobyt posledního císaře Karla I. a jeho manželky Zity. K zakoupení byl pamětní kříž, připomínající tuto slavnost.
autor: František Kopecký
-Zbraslav 2018
Zbraslav - 100. výročí vzniku samostatného Československa
František Kopecký
V sobotu 27. října odpoledne si 100. výročí vzniku samostatného státu připomenuli ve Zbraslavi u Rosic. Akci organizovala obec a zbraslavský Vlastivědný spolek. Po mši v kostele sv. Jiljí napochodovali legionáři, zástupci Brněnského městského střeleckého sboru i místní hasiči v doprovodu dechové hudby k pomníku padlým v I. světové válce. Promluvila starostka obce Ing. Jana Valová, hudba zahrála Masarykovu oblíbenou píseň „Ach synku, synku ...“ i českou hymnu. V deštivém počasí zazněla čestná salva jednotky ruských legionářů. Následoval program v zaplněném sále kulturního domu. V úvodu jsme dostali možnost prezentovat historii i činnost Brněnského městského střeleckého sboru. Po nás se představili legionáři. Jaroslav Sochor ml. uvedl svoji novou publikaci „Zbraslavští vojáci Velké války“. Po občerstvení následovalo fotografování v historickém foto koutku a odjezd domů. Sbor úspěšně reprezentovali Bohuslav Adámek, Jiří Hofmann, František Kopecký a Pavel Tesař.
-Piava 2018
- a 21. června odjely čtyři osobní auta se členy Brněnského městského střeleckého sboru do severní Itálie. Cílem cesty byla účast na pietních aktech za padlé a za oběti všech válek v rámci stého výročí ukončení první světové války a také na 87. shromáždění Alpinů provincie Vittorio Veneto.
Ve čtvrtek jsme navštívili bojiště a hlavní památník bitvy na Piavě. Ještě ten večer nás v místě ubytování navštívil předseda organizačního výboru Marcello Tomasi který nás díky jazykovým znalostem a tlumočení kamaráda Tomáše Bastla informoval o podrobnostech víkendové akce.
V pátek 22. června dopoledne jsme se ve Vittorio Veneto zúčastnili setkání s místními asociacemi vojáků, předání české vlajky a slavnostního odhalení panelu s historií československých legií v místním Muzeu ofenzívy. Hostitelem slavnosti byl místní starosta a jedním z významných hostů česká velvyslankyně v Itálii Anna Hubáčková. Nechyběli ani zástupci naší armády a Sdružení čs. legionářů. Odpoledne jsme byli účastníky pietního aktu u pomníku patnácti popravených čs. legionářů. Potom jsme vyjeli na vrchol Monte Grappa, kde jsme položili věnec k pamětní desce našim padlým vojákům, kterou jsme tam před lety instalovali. V obci Cison de Valmarino, kde jsme byli ubytováni, byla večer představena kniha o „Stodenní cestě“.
V sobotu jsme ve Follině společně s mnoha dalšími jednotkami napochodovali na vojenský hřbitov. Po slavnostním úvodu byla organizátory, naší velvyslankyní a dalšími hosty odhalena pamětní deska padlým vojákům z České republiky. Součástí byly slavnostní projevy a interkonfesní modlitby. Občerstvení se podávalo v domě Sv. Josefa, kde v době I. světové války byla polní nemocnice. Odpoledne jsme se v Collalto zúčastnili pietního aktu u pamětních desek, připomínajících deset popravených československých legionářů. Tragickou událost popsal místní starosta. Následovalo setkání v klubovně zdejší skupiny Alpinů.
V neděli 24. června se konala vzpomínková akce v průsmyku San Boldo. Tam jsme vyjeli po tzv. Stodenní cestě. Setkání u sídla skupiny Alpini Tovena provázelo pěkné počasí. Po bohoslužbách a projevech měli účastníci možnost se navzájem poznat a navázat další přátelství.
Na zpáteční cestě se někteří z nás ještě zastavili v Pollazo u Gorice, kde je další pamětní deska padlým vojákům Také tuto desku jsme tam před časem umístili.
Akci považujeme za jednu z mnoha těch, které po čase označíme za velmi zdařilé včetně dobré reprezentace Sboru, Brna a České republiky.
autor: František Kopecký
-Linec 2011
Byli jsme v Linci na setkání historických jednotek!
První dubnový víkend v roce 2011 bylo nádherné počasí a naše delegace sedmi statečných vyrazila do Lince. Dragounský regiment č.7 „Herzog von Lothringen und Bar“, který byl zrušen spolu se zánikem monarchie, znovuzaložili nadšenci před dvaceti léty. A proto pozvali ostatní jednotky bývalé monarchie, aby pochodovaly městem a zúčastnily se i monumentální přehlídky s čestnými salvami, kterou provedl starosta města Lince na Hlavním náměstí.
Udivené chodce míjely jednotky domácích lineckých dragounů, vídeňských deutschmeisterů, rakouských myslivců z Innsbrucku, tyrolských střelců, dělostřeleckého spolku z Welsu, městské gardy z Wiener Neustadtu, či vojenský městský spolek z Regau. Výraznou postavou byl asi dvoumetrový korventní kapitán, v civilu architekt, z Vídně. Slavnostní lesk dodala profesionání dechová hudba města Freistadtu.
Nechyběli ani zástupci dalších zemí bývalé monarchie. Horské jednotky ze Slovinska z první světové války, maďarští husaři z pluku Esterházy a za „Země koruny české“ se zúčastnili Ladislav Skipala z Dragounského pluku č. 3 v Hradci Králové, Ivan Veselý, zástupce Pěšího pluku č. 14 z Českých Budějovic a zástupci z Nové Paky. A byli tam také Brněnský městský střelecký sbor s velitelem Vlastimilem Schildbergrem a několika členy – Pavlem Hofmannem, Františkem Kopeckým, Bohušem Adámkem, Otou Nečasem, Tomášem Bastlem a Zdeňkem Hasoněm.
Na závěr akce se konala v městském farním kostele děkovná mše, celebrovaná vojenským biskupem. Nechybělo ani svěcení praporů jednotlivých účastníků a rakouská hymna.
Akce se opět vydařila, Po cestě jsme ještě měli čas navštívit zámek Artstetten, kde jsme se pokochali historickými artefakty a fotografiemi a nezapomněli jsme se poklonit v rodinné hrobce Františku Ferdinandovi d´Este i jeho manželce. Stejně tak jsme uctili památku umučených v koncentračním táboře Mauthausen.
autor: PhDr.Karla Hofmannová
-Pohřeb Otty Habsburského Byli jsme na císařském pohřbu
Arcivévoda Otto Habsburský zesnul 4. července v požehnaných 98mi letech a pohřeb se konal 16. července 2011 v chrámu sv. Štěpána, který byl neprodyšně uzavřen pro nezvané hosty. Zúčastnily se ho – soukromě a téměř inkognito – také špičky vládnoucích rodů i představitelé vlád, včetně rakouského prezidenta.
A také náš Brněnský městský střelecký sbor! Samozřejmě jako jeden kamínek v záplavě množství historických uniforem z celé bývalé monarchie! Všichni chtěli vzdát hold poslednímu následníkovi trůnu, který se ho musel zříct, aby rodina vůbec mohla na území Rakouska. Všechnu svoji energii dal do úsilí o vybudování sjednocené Evropy.
Rodina už spojení s monarchií nedává najevo a její příslušníci vystupují jako soukromé osoby. Tak tomu bylo i na pohřbu. Byl tu především nejstarší syn Karel s manželkou, dvěma dcerami a synem Ferdinandem Zwonimirem. Mladší bratr Jiří s manželkou a dětmi, sestry Waldburga a Gabriela a další členové početné habsburské rodiny se stranili jakékoli publicity. Mši za zemřelého celebroval kardinál Christoph Schönborn, arcibiskup vídeňský. Z českých duchovních se na mši účastnili pražský arcibiskup Dominik Duka a brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Mši zakončilo slavnostní Requiem c-moll Michaela Haydna v podání sboru a orchestru dómu sv. Štěpána.
Veškeré dění v chrámu bylo přenášeno na obří obrazovku na Štěpánské náměstí. „Gott erhalte, Gott beschütze unsern Kaiser, unser Land!“ znělo sborově chrámem i náměstím, kde se na chvíli zastavil dech i čas. Zde byly shromážděny historické jednotky nejen z Rakouska, ale ze všech zemí bývalé Rakousko-Uherské monarchie a bylo jich něco přes 3.500 účastníků. Průvod, který se po mši vydal na poslední cestu z náměstí přes Graben, Hofburk, Heldenplatz, Opern Ring a kolem Staatsoper a Albertiny na Neuer Markt ke Kapucínské hrobce, byl přes 2,5 km dlouhý. V průvodu byl vezen katafalk a před ním nesen Řád zlatého rouna. Nechyběli ani členové řádů, Maltézští rytíři, kteří měli současně na starosti zásobování vodou a zdravotní službu, dál například Lazariáni, Strážci Božího hrobu či Řád Radeckého.
Organizaci účasti historických jednotek na pohřbu zvládl na výbornou plukovník Peter Pritz s Vídeňským Dělostřeleckým plukem. Smutečního aktu se účastnily jednotky z Rakouska, převážně z Tyrol (Trentino), z Haslachu, Dragounský spolek z Welsu či z Mödlingu. Ze zemí Rakousko-Uherské monarchie přijel Pevnostní dělostřelecký pluk z Krakova, z Chorvatska jednotka ze Sinju a Zrinska garda Čakovec. Nechyběli ani husaři z Maďarska, Slovinci a samozřejmě jednotky z České republiky.
Kolik bylo účastníků z Česka, to se nám nepodařilo v lidském mumraji zjistit. Co víme určitě ta nechyběl Dragounský pluk z Brandýsa nad Labem , Ostrostřelecká garda z Rakovníka, Polní myslivci z Náchoda, Zeměbranecká jednotka z Písku či Pěší pluk č. 74 ze Železnice. Jsou to ti, kteří se pravidelně účastní historických akcí a bitev a vojenská historie je jejich smyslem života. Otto Habsburský byl také několikrát hostem historických akcí v Brandýse nad Labem, který si oblíbil jako letní sídlo jeho otec Karel.
Náměstí sv. Štěpána bylo uzavřeno pro dopravu a civily už od 11.00 hodin. Proto jsme tam museli být už předtím. Sluníčko svítilo celý den na naše hlavy a na naše nohy také nikdo nemyslel. Na potřeby vyměšovací byly kadibudky už mimo vyhrazený areál, ale dalo se jít také na faru hned u kostela. Na štěstí mysleli Maltézští rytíři na zásobování vodou a ti také odváželi padlé. A bylo jich dost, zejména z chrámu, kde prý bylo na padnutí. Proto nikdo nezáviděl praporečníkovi Jiřímu Hofmannovi a veliteli Vlastimilu Schildbergerovi, kteří se jako jediní do kostela dostali a stáli čestnou stráž s ostatními u rakve.
Ostatní stáli na náměstí a občas se přesouvali od někud někam a sledovali dění v chrámu na obří obrazovce. Císařská hymna vybudila všechny z letargie a dostala do varu. Stáli jsme hned u katafalku a při řazení jsme se potkali s arcibiskupem Dukou a brněnským biskupem Cikrlem. A pak už jen únavný pochod ulicemi Vídně přes Graben a Hofburk na Heldenplatz, kde Pritzovi dělostřelci ukázali, jak se má střílet salva. Pak na Ring kolem Staatsoper, kde pár zoufalců se snažilo protestovat. Proti čemu? Snad proti tomu, že Otto Habsburský umřel? Končilo se na Neuer Marktu u Kapucínské hrobky. Klepání na hrobku a na potřetí byl „smrtelný, hříšný člověk“ Otto vpuštěn i s příslušníky rodiny. My zůstali venku a ještě zažili další tři salvy dělostřelců. Nohy nás ještě donesli k autům a pak už jen hurá domů.
autor: Karla Hofmannová